Proč jsme vůbec tady

Ukázka:

Jak se stát Božím přítelem

Neustálým rozhovorem. Chodit jednou týdně do kostela či praktikovat denně chvilku modlitebního cvičení nestačí k tomu, aby sis vytvořil důvěrný vztah. Aby ses tal Božím přítelem, musíš pracovat na tom, abys s ním sdílel vše, co prožíváš.

Ano, je nezbytné, aby sis zvykl najít si denně čas na modlitbu a čtení Písma. Ale Bůh po tobě chce něco víc než absolvování schůzky, kterou máš poznamenanou v diáři. Bohu záleží na tom, abys s ním počítal při každé své činnosti, při každém rozhovoru, v každém problému a dokonce v každé myšlence. Můžeš s ním vstoupit do otevřeného rozhovoru, který trvá po celý den. Mluv s ním průběžně o všem, co děláš nebo na co myslíš. Praktikovat „neustálou modlitbu“ (1Te 5,17) znamená modlit se, když nakupuješ, řídíš, pracuješ nebo se věnuješ jakékoli jiné všední činnosti.

Častým nedorozuměním je představa, že „trávit čas s Bohem“ znamená být s ním o samotě. Ano, potřebuješ někdy být s Bohem sám. Ježíš nás to učil svým příkladem. To se týká ovšem jen zlomku té části dne, když jsi vzhůru. Vše, co děláš, může být „trávením času s Bohem“, pokud ho k tomu pozveš a nepřestaneš si uvědomovat jeho přítomnost.

Klasická kniha o tom, jak se naučit tomuto nepřetržitému rozhovoru s Bohem je Cvičení se v Boží přítomnosti. Tuto knížku napsal v 17. století bratr Vavřinec, jinak pokorný kuchař v jednom francouzském klášteře. Klíč k přátelství s Bohem podle něj nespočívá v tom, že začneš dělat jiné věci, nýbrž v tom, že změníš svůj postoj k tomu, co právě děláš. To, co normálně děláš pro sebe sama, začneš dělat pro Boha – ať je to jídlo, koupel, práce, odpočinek či vynášení smetí.

Dnes si většinou myslíme, že máme-li uctívat Boha, musíme „vypadnout“ z všedního koloběhu. Ale to jen proto, že jsme se nenaučili zůstávat v jeho přítomnosti stále. Pro bratra Vavřince nebylo nijak nesnadné uctívat Boha nejobyčejnější každodenní činností – nemusel odjíždět na zvláštní duchovní víkendy.

A to je Boží ideál. V zahradě Eden nebyla bohoslužba něčím, na co se „chodilo“, ale byl to trvalý stav; Adam a Eva měli s Bohem stálé obecenství. Jelikož Bůh je s tebou stále, žádné místo není Bohu blíž, než to, kde se právě nacházíš. Bible říká: ... jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech (Ef 4,6b).

Další užitečná myšlenka bratra Vavřince zní: Je lepší vést s Bohem krátké modlitební rozhovory v průběhu celého dne než mít dlouhé modlitební chvíle se složitými modlitbami. Chceš-li se soustředit a zabránit svým myšlenkám, aby se ti rozutekly, „nepoužívej v modlitbě mnoho slov, protože dlouhá pojednání jsou příležitostí k tomu, aby myšlenky začaly bloudit,“ říkal. Tato 450 let stará rada se zdá být zvlášť případná v této době, v níž tolik lidí trpí poruchami pozornosti.

Žít v Boží přítomnosti je umění, návyk, který si můžeš osvojit. Zpočátku budeš potřebovat určité pomůcky, abys svou mysl vracel k vědomí, že i v této chvíli je Bůh s tebou. Začni tím, že si uděláš vizuální pomůcky. Můžeš si po místnosti nalepit papírky s připomínkou „Bůh je se mnou a pro mě právě teď!“ Benediktinští mniši se zastavili a modlili se „hodinky“, kdykoli hodiny odbily celou. Máš-li hodinky nebo mobilní telefon s alarmem, můžeš to dělat také tak. Někdy budeš Boží přítomnost vnímat, jindy ne.

Pokud ale tímto způsobem hledáš pocit, že Bůh je přítomen, jsi na nesprávné cestě. Nechválíme Boha proto, abychom se dobře cítili, ale proto, abychom správně jednali. Tvým cílem není pocit, ale trvalé vědomí skutečnosti, že Bůh je přítomen. To je životní styl uctívání.

. . .

Průměrný člověk dnes žije 25 550 dní. Nestálo by za to, abys z tohoto množství oddělil 40 dní proto, abys pochopil, co Bůh chce. A přišel na to, jak správně naložit s časem, který máš ještě před sebou? Toto je víc, než jen pouhá kniha. Je to průvodce na čtyřicetidenní duchovní pouti, která tě přivede k odpovědi na nejdůležitější otázku života: Proč žiji? Až budeš na konci tohoto putování, poznáš Boží záměr pro svůj život a pochopíš celkový obraz ? jak jednotlivé kousky tvého života do sebe zapadají. Až k tomu dojde, nebudeš se tolik stresovat, budeš se sbáze rozhodovat a budeš spokojenější. Co je ale nejdůležitější: budeš připraven na věčnost.

Napsat recenzi